Historie

V záříovém čísle Dubského zpravodaje 2014 se objevil můj článek věnující se továrně na usně a řemeny ve Mstišově. Článek odkazoval na mou seminární práci na stejné téma. Poté, co jsem za tuto práci získal úspěšně zápočet z Českých moderních dějin, rozhodl jsem se o něj podělit se světem ale především se spoluobčany a kamarády z mé rodné obce/vesnice Mstišov. Následující článek je obsáhlejší, řádně citován a jeho autorem jsem já, Lukáš Sláma (to kdyby si ho náhodou chtěl někdo půjčit...). Doplním ho také o několik snímků, pocházejících z fondu SOA Litoměřice, Oddělení správy fondů a sbírek Most – Velebudice, sign. III – 0136, Heindrich Rindskopf a synové, továrna na kůže a hnací řemeny Mstišov, 1852 – 1950. Je fér dle mého dané skutečnosti citovat, nejsme přeci na divokém západě ale o něco mírnějším severozápadě. :)  číst dál

Pevnost Doubravská horaDne osmého března 1478 získal Jan Ilburk z Vřesovic od českého krále Vladislava Jagelonského povolení na výstavbu hradu na hoře Doubravici.1 Tento hrad měl potomku staré husitské rodiny poskytovat dostatečné přístřeší. Náleželo mu totiž hned několik vesnic a panství Teplice. Patřila mu i dnes neexistující vesnice Doubravice (Dauberwitz), která ležela na úpatí hory a podle níž se hrad jmenoval. Dřívější obývání není doloženo, zejména kvůli absenci kvalitního archeologického výzkumu. Nutno dodat, že objekt i okolí bylo v minulosti častým cílem tzv. divokých hledačů kovů. Zajímavostí pevnosti je fakt, že její fungování se odvíjí pouze při období Třicetileté války. Nové opevnění kolem pozdně gotického hradu vznikalo na počátku 17. století. Pevnost byla zbořena na konci 30. leté války a dobořena roku 1655. Od té doby do dnes slouží především k výletům místních i návětěvníků nedalekého lázeňského města Teplice.  číst dál

Město Teplice je dnes známé pro své teplé prameny, na kterých stojí hned několik lázní. Historie lázeňství sahá podle legendy až do dávného 8. století. Snad první psaná zmínka o hřejivých pramenech pochází z Vincenciovi kroniky, kdy se na přelomu 50. a 60. let 12. století ustanovovala královna Judita, žena českého krále Vladislava, v místě ad aquas calidas1, což se dá přeložit jako na horkých pramenech. K dalšímu vývoji města (titul ale až od počátku 13. století) přispěl jak klášter, tak i zmíněné prameny.  číst dál

Nadcházející článek je výběrem z mé rozsáhlejší nepublikované práce v rámci ročníkové práce Valdštejnský hraběcí hospital v Duchcově z roku 2012. Narozdíl od ní neobsahuje článek popis stavebního vývoje zámku v Duchcově, který je pro článek příliš obsáhlý. Zaměřím se zde spíše na stavbu, ale především na konečnou fázy života vrcholné barokní stavby. číst dál

Možná každý z nás jednou zatoužil poznat historii svého bydliště. Odkud jsme a kam jdeme? Takové otázky napadaly člověka snad už od doby, kdy mohl na chvíli zapomenout na lov a živobytí a mohl se začít věnovat myšlení. číst dál

Švédové před Prahou  číst dál

Manýrismus a baroko v ČecháchStejně jako raná renesance se objevovala souběžně s pozdní gotikou a omezovala se zejména na portály, okenní ostění a vzácně i podloubí, vyvírá na povrch světa manýrismus jako možný vývojový stupeň pozdní renesance. Jaroslav Herout ve svém slabikáři označil manýrismus jako spojovací článek mezi renesancí a barokem. Název slohu vznikl podle italského slova maniera, který lze zkrátka přeložit jako styl. Dlouhou dobu se o něm mluvilo jako o úpadkové renesanci, až ve 20. století byl manýrismus označen za svébytný styl. Zatímco pro renesančního umělce byl cíl zachytit jasný obraz přírodních jevů, pro manýristu byla reální podoba světa opomíjena. Velmi rostla záliba v esoterismu, magii a orientálních iracionalistických kultech. Střediskem manýrismu se stal po renesanční Florencii Řím.  číst dál

Wogastisburg – poloha Sámovy říšeStřední Evropa v raném středověku nebyla tak klidné prostředí jako jí známe dnes. V období dnes známém jako stěhování národů do oblasti dnešní České republiky, respektive Čech, přicházejí slovanské kmeny původem z oblasti mezi Vislou, Bugem, Pripjatí a Dněprem. Ti procházeli dále na západ, než zřejmě narazili na zbytky germánskho osídlení. Slované sice byli zejména zemědělci, to ale neznamená, že by vlastnili jim tak často zejména v 19. století připisovanou holubičí povahu. číst dál

Křest Bořivoje a jeho družinyHistorie slovanů na našem území se píše od 6. století, kdy se do dnešní oblasti střední Evropy dostal až v závěrečném období stěhování národů dosud téměř neznámý kmen Slovanů. Přesné původní místo života Slovanů se odhaduje někde mezi Dněprem a Vislou. číst dál

První světová válka znamenala pro všechny zúčastněné strany vysoké ztráty. Snad každá vesnice utrpěla vlastní ztráty, což znamenalo vysoké procento úbytku pracovní síly zejména na vesnicích. Tento příběh je o šesti vojácích odvedených na frontu.  číst dál

Někdy nazývána Krušnohorská železnice nebo Teplický Semmering. Oficiálně se tato dráha nazývá trať číslo 135 – Hrob – Moldava v Krušných horách. Stavba jednotlivých úseků začíná téměř ihned po schválení díla C.K. úřady a to v roce 1871, konkrétně 6. dubna. Stavbou byli pověřeny Pražsko-duchcovské dráhy, které byli privilegovaným podnikem na stavbu železničních děl v okolí Teplicka. Zahájení celkového provozu je datováno až k roku 1886, kdy byl dodělán poslední úsek trati – Binennmühle – Moldava. Dráha se ale ještě dále rozvíjela stavbou různých vleček, z čehož vyplývá, že dráha měla spojovat průmyslové oblasti v severozápadních Čechách s oblastmi Saskými. Nejvýznamnějším dolem, který přímo zásoboval Moldavskou trať byl důl Pluto v Loukách u Litvínova. číst dál

Úkol na Český jazyk - fiktivní rozhovor s historickou osobností: číst dál

Velká Morava na počátku svých dějinVelká Morava se dá vnímat jako první státní útvar na našem území. Její název je s největší pravděpodobností odvozen od názvu „vzdálená Morava“. Toto označení použil byzantský císař Konstantinos Porfyrogennetos (913-959) ve své práci „O správě říše“. V tomto díle se mimo jiné také zmiňuje o legendárních Třech prutech Svatoplukových. Název „vzdálená Morava“ užil proto, že na sever od Byzancie byla i Morava srbská, kterou nazval „bližší“.Prvním knížetem Velké Moravy byl bezesporu kníže Mojmír I. Právě on je první člen dynastie Mojmírovců, kam patřili jak pozdější knížata Velké Moravy, jako např. Rostislav (846 – 870), tak i ne zcela potvrzení členové, jako např. kněz Učen, který má být (a je to velmi pravděpodobné) biskup Gorazda (? - 927). Právě on měl údajně na hradě Budeč vyučovat sv. Václava latinu. číst dál