Křest Bořivoje a jeho družiny

Historie slovanů na našem území se píše od 6. století, kdy se do dnešní oblasti střední Evropy dostal až v závěrečném období stěhování národů dosud téměř neznámý kmen Slovanů. Přesné původní místo života Slovanů se odhaduje někde mezi Dněprem a Vislou.

V 7. století se na našem území tvořil první státní útvar – Sámova říše. Tu vystřídala v devátém století Velká Morava. Po jejím úpadku našli Čechy opět svou hlavní roli v této oblasti. V tu dobu zde byla ale úplně jiná vrstva šlehty, jakou známe například u Velké Moravy. Díky kontaktu české šlechty (a samozřejmě knížat) s franskými hrabaty bylo nutné se přizpůsobit jejich stylu života. ,,Češi“ byli považováni stále za ,,pohany“ a ,,barbary“, protože obyvatelstvé bylo i přes dřívější snahy silně nakloněno původnímu Slovanskému náboženství. Už v tu dobu ale bylo Slovanské náboženství promísené s křesťanstvím. To se projevilo mimo jiné i na způsobu pohřbívání. Dříve Slované pohřbívali většinou žehem bez nějakých větších darů pro mrtvého. Později se začal mtvý pohřbívat tzv. Kosterním způsobem a ještě později se jeho hrob plnil různými milodary.

Pokud si ale myslíme, že panovník a šlechta chtěli přestoupit na křesťanství pouze pro způsob přijímání Boha a kvůli způsobu pohřbívání, tak je to špatně. Jako ve všem měl i zde svou hlavní roli obchod. Dokud franský kupec neobchodoval s křesťanem, hleděl na svého obchodního partnera povýšeně. Například to bylo projevováno nuceným odsednutím ,,slovanských pohanů“ od stolu, kde hodoval frank – křesťan. Například i pohan, který si bral křesťanku (a naopak) musel být před svatbou pokřtěn.

Takovou symbolickou tečkou pohanských Čech měl být křest panovníka, knížete Bořivoje I. Podle Kosmy měl Bořivoj, syn Hostivíta, přijmout křest roku 894 z rukou moravského biskupa Metoděje. Je zajímavé, že např. Dušan Třeštík vymazuje život prvního křesťanského knížete do roku 883-8. Je tedy možné, že Bořivoj byl pokřtěn až těsně na konci svého života. Na Moravě ale už zřejmě byli jistí šlechtici, kteří pokřtěni byli. Roku 831 přijali ,,všichni Moravané“ křest z rukou pasovského biskupa Reginhara. Tedy důkaz toho, že Morava v době devátého století byla pro ,,Říši“ daleko důležitější. Například v metropoli Velké Moravy, v Mikulčicích, se mělo nacházet hned několik kostelů.

Kníže Bořivoj byl pokřtěn i se svou družinou. To znamená, že i se svou manželkou Ludmilou (babičkou sv. Václava). On je právě díky tomuto křtu prvním doloženým panovníkem v Čechách. Křtem se ale podřídil Svatoplukovi, jenž byl knížetem na Velké Moravě. To nahrává i faktu, že byl pokřtěn moravským biskupem Metodějem na Velehradě zřejmě roku 874. Mimo jiné se Bořivoj zasloužil o výstavbu první sakrální stavby v Čechách. Byla to křesťanská svatyně sv. Klimenta na Levém Hradci. Také nechal vybudovat základy Pražského hradu.

Co znamenal křest pro knížata?

Křest znamenal zejména konec starého ,,gentilního“ - kmenového – zřízení státu. Kmenové zřízení totiž bylo velmi spjato s uctíváním vícera Bohů a různých obřadů (např. Vynášení Morény). Při rozbíjení kmenů hrálo křesťanství roli dvojí. Za prvé bylo základním kritériem pro uznání ,,Říší“. Pokud stát nebyl křesťanství, nemohl se dočkat nějakých výsad v rámci říše. Za druhé křesťanství zaručovalo určitou jistotu – pole byla úrodná úplně stejně jako předtím, ženy byly plodné tak nebo tak. Ovšem nemůžeme si představovat to, že byl pořktěn kníže a rázem byla celé oblast křesťanská. Podle Dušana Třeštíka se ,,pohanské reakce“ čas od času objevovaly až někdy do 11. století. Většinou vinou strukturální krize státu. Ale ani jedna reakce neměla nějakou reálnou možnost na úspěch.    

Co víme dále o prvním doloženým knížetem z rodu Přemyslovců? Příliš toho není. Do dnes dokonce není znám ani místo jeho posledního odpočinku. Dlouho převládal názor, že je pochován ve svatovítské katedrále na Hradčanech v hrobě odkrytém Karlem Hilbertem v centrální části rotundy sv. Víta. Tento hrob označován K1 byl ale podle nových poznatků zasypán již v době existence rotundy, tedy dlouho po Bořivojově smrti.

Literatura:

Kosmas: Kronika Čechů, Argo, 2011

Ryantová, Vorel: Čeští králové, Paseka, 2008

Sommer, Třeštík, Žemlička: Přemyslovci: Budování státu, NLN, 2009

www.panovnici.cz

Bravermanová, Lutovský: Hroby, hrobky a pohřebiště českých knížat a králů, Libri, 2001

Obrázek:

wikipedia.org