Teplice v předvečer Třicetileté války

Město Teplice je dnes známé pro své teplé prameny, na kterých stojí hned několik lázní. Historie lázeňství sahá podle legendy až do dávného 8. století. Snad první psaná zmínka o hřejivých pramenech pochází z Vincenciovi kroniky, kdy se na přelomu 50. a 60. let 12. století ustanovovala královna Judita, žena českého krále Vladislava, v místě ad aquas calidas¹, což se dá přeložit jako na horkých pramenech. K dalšímu vývoji města (titul ale až od počátku 13. století) přispěl jak klášter, tak i zmíněné prameny. 

Pokud bychom měli najít majitele Teplic, který se o město skutečně zasloužil, mohli bychom vážně uvažovat o dvou takových. První, Wolf z Vřesovic, se především zasloužil o lázeňství mimo jiné zastřešením vřídla a vystavením bazénů s hřejivou vodou.² Dalším se stává roku 1580 Radslav Vchynský (Kinský). Mimo různých kamenných staveb, se zasloužil i o podstatné rozšíření Teplického panství. Právě za časů posledních let 16. století a prvních toho 17. století se Teplické panství začíná spojovat i s Doubravským panstvím. Jak poznáme, právě zásadní přestavba hradu na Doubravské hoře byla jednou z příčin pozdější devastace Teplického regionu.

Pojďme si ale nejdříve představit městečko Teplice těsně před vypuknutím ,,velkého Theatra". Vynikající popis nám přináší Kašpar Schwenckfeld roku 1607. Tento rodák ze Zhořelecka se narodil 14. srpna 1563. Na univerzitě v Lipsku studoval medicínu, které se roku 1582 stal bakalářem. Doktorem se později stal na univerzitě v Basileji. Roku 1591 se stal vůbec první městským lékařem ve Zhořelci.³ Jeho povolání ho zavedlo i za horkými prameny do Teplic. Díky této návštěvě a pečlivému popisu můžeme dnes tehdejší město zanést do mapy. Nejstarší použitelné zmapování Teplic pochází z dob 1. vojenského mapování ze 60. let 18. století. Což je sice o více než 150 let od vzniku popisu. Přesto. Zásadní přeměna Teplic přišla až s vědecko-průmyslovou revolucí v polovině 19. století. Musíme také zohlednit fakt, že po zničujících vpádech saských, švédských, leckdy ale i císařských vojsk v průběhu Třicetileté války se město jen těžko rozvíjelo. Dále musíme přičíst místní požáry (např. ten z roku 1654, kdy shořelo na 22 domů). Za daných okolností je tedy zanesení Schwenckfeldových poznámek do mapy 1. vojenského mapování legální a může sloužit k přiblížení dané problematiky.

Především je důležité vyznačení hranic města. To je samozřejmě ohraničeno opevněním, které ale mohlo mít stále středověký ráz. V Českých zemích totiž v 17. století nebylo městské opevnění připravené na zcela nový způsob boje. Středověké fortifikační systémy, odolávající přinejhorším pouze katapultům, nemělo větší šanci proti přesně kanonádě. Proto jen málokdy slyšíme ve Třicetileté válce na území Čech o těžkých bojích o hradby města. Dokonce i Praha ještě roku 1648 málem doplatila na zastaralosti svých hradeb.⁴

Na uvedené mapce sledujeme červeně vyznačený nepravidelný čtyřúhelníkový tvar, až na oblast kolem zámku, s poměrně rovnými stranami. Kašpar Schwenckfeld vypisuje 4 brány. Krupskou bránu, Lesní bránu, Bílinskou a Lázeňskou. Nesmíme ale zapomínat na další možné průchody hradbou. Jednou z nich mohla být tzv. židovská fortna, která měla vést ze židovského ghetta na židovský hřbitov (pro srovnání, dnes na místě starého hřbitova stojí Krušnohorské divadlo). Tato branka byla ale ještě roku 1606 byla zazděna. To koresponduje se snahou Radslava Vchynského udržet si v městě Židy, především jejich majetek. Roku 1606 totiž vydal nařízení, které zakazovalo se místní židovské komunitě stěhovat se. V těchto letech zde žily 3 desítky rodin, roku 1618 na 78 osob, po válce přes 230 židovských obyvatel.⁵ Pokud bychom měli uvést počty křesťanských obyvatel, pohybujeme kolem 500 obyvatel. Po Třicetileté válce se uvádí počet 110 rodin ve městě a 7 rodin v předměstí, což je prý o 43 méně než roku 1561^6. Pohybujeme se stále v období předstatistickém a tak odhad 500 obyvatel zůstává pouze odhadem. Před vypuknutím a krátce po roce 1618 je ale zaznamenáno, že úmrtnost dětí do 20. let se pohybovala někde na hranici 50 %. Takový jedinec, který se přeci jen plného věku dožil, pak vedl život, který jen někdy překročil trvání 50. let.⁷ Z dnešního hlediska je to neuvěřitelné, přesto si musíme uvědomit téměř naprostou odevzdanost obyvatel do náruče přírody. Jak víme, období Třicetileté války se nese v klimatickém období malé doby doby ledové. Právě kvůli ní se některé kraje ve Švédsku staly neobyvatelné. V našem prostředí se tento klimatický jev projevil zejména v přízemních mrazících v květnu a červnu, které popisuje Michel Stüeler ve svých pamětech. Taková situace nastala několikrát a vždy sežehla jak úrodu na poli, tak i třeba víno na svazích v Bílině či Mostu. Nutno též připomenout, že vzhledem nedalekému Sasku se předpokládá velmi silný podíl protestantů. Nakonec, první katolický farář ve městě byl po dlouhé době roku 1635 ustanoven Adam Procheis.⁸

Samotný počátek tzv. České války Teplice jako město zřejmě příliš těžce neneslo. Povstání se týkalo především nového majitele panství, synovce Radslava Vchynského, Vilém. Ten se částečně podílel na pražských událostech, brzy ale pochopil, že rebelie nemusí dopadnout dobře a tak ho po čase nalézáme v Drážďanech a v Pirně. Potlačení vzpoury a Bílá hora pro něj znamenala ztrátu části panství, na který si činil nárok Osecký klášter. 

¹Urkundenbuch Töplitz, August MÜLLER.

²Jitka BUDINSKÁ, Dějiny Teplického lázešntví, in.: Thomas MITIS, O lázních Teplických, ed.: Bohumil RYBA, Teplice 1980, s. 35.

³ Podle http://jbc.jelenia-gora.pl/Content/493/schwenckfeldt.html

⁴ V nedávno vydané knize francouzského historika Oliviera Chalina Bílá hora zajímavé přirovnání opevnění českých měst oproti městům Italským, pro jejichž dobytí byla kolikrát potřeba celé armády.

⁵ Karel VILÍM, Židovská náboženská obec a Teplické lázně v 16. - 19. století, in.: Zprávy a studie Regionální muzea v Teplicích, ed. Eva KLÁŠTERKOVÁ, Teplice 2008, s. 213 - 220.

⁶Rudolf LODGMAN - Erwin STEIN, Die sudetendeutschen Selbstverwaltungskörper, Band 4: Teplitz- Schönau, Teplitz - Schönau 1830.

⁷Josef PETRÁŇ, Poddaný lid v Čechách na prahu třicetileté války, Praha 1964, s. 176.

⁸ SOkA Teplice, Johnova kronika, Gedenkbuch, 2. díl přepisu 1633 - 1685, s. 10.