Možná každý z nás jednou zatoužil poznat historii svého bydliště. Odkud jsme a kam jdeme? Takové otázky napadaly člověka snad už od doby, kdy mohl na chvíli zapomenout na lov a živobytí a mohl se začít věnovat myšlení.
Žijeme v době, kdy se informace hledají na internetu, obrázky se zachycují pomocí telefonu, jazykové bariéry nastavením obecných pravidel (nastavení angličtiny jako světového jazyka) prakticky padají. Lidé žijí životy ve spěchu, často zapomínají na to krásné a zdůrazňují spíše to špatné. Domů se lidé jezdí spíše jen vyspat, většinu času ztráví v zaměstnání, na cestách a tak podobně.
Příběh, který bych rád zde uvedl, začal ve školní lavici, ve třídě 8.A všeobecného gymnázia v Duchcově, v 8:20 hodin, 15. listopadu, kolem roku 2012. V tu dobu byl, a s odstupem času to snad už mohu říci naplno, probírán předmět Seminář věd společenských, který jsem navštěvoval. Seděl jsem v lavici se svým dobrým kamarádem a přemýšlel jsem, co bych vlastně mohl dělat. Z předmětu jsem maturovat nechtěl, dohromady se mi tyto hodiny zdály poněkud divné. Otevřel jsem si tedy na notebooku složku s obrázky a narazil jsem na jeden, který mi zaslal můj dlouholetý kamarád z obce. Byla na něm pamětní deska umístěná ve zdejší kapli, nesoucí jména několika vojáků, padlých nebo ztracených v bojích první světové války. Nyní už můžeme říci ,,v první světová války", v době vzniku to však byla stále ,,velká válka". Nikdo nevěděl, že může přijít ještě něco horšího. Jejich jména mi nic neříkala - byla všechna cizí, neznámá, vzdálená. Bojovali, zemřeli. Pro vlast? Pro císaře pána?..
Seděl jsem v lavici a přemýšlel, jak o nich něco zjistit. A jak o nich mohu něco zjistit, když vlastně dohromady nevím nic o obci, kde žili? Zdá se to jako jednoduchá otázka, která však otevírala nové otázky, nové otazníky. Slovy klasika jsem stále více věděl, že nic nevím. A to byl ten start. Ihned jsem se pustil do práce. První, po čem jsem sáhl byla internetová stránka města Dubí, poté oficiální stránka města Bíliny a další a další.
Mstišov
Obec Mstišov vznikla podle mé teorie kolem roku 1061, kdy bílinský kastelán Mstiš, syn Borův, nechal vystavět na vlastní náklady kostel zasvěcený sv. Petru. Pro takovou stavbu byla potřeba řádná porce materiálu. Při rozboru názvu Mstišov vyplývá, že se jednalo o nějaký dvorec, patřící Mstišovy, Mstišův, Mstišovo. Musíme ale přijmout také fakt, že ve většině historických pramenech je Mstišov zaznamenán jako Tischau, Tisige. To může naopak potvrzovat teorii o vzniku (dříve přisuzované spíše německé části obyvatelstva) názvu, který se odvíjel od sedání pracovníků (snad dřevorubců) u kamene, tvarem připomínajícím stůl. Z názvu Tisch and der Aue mohlo tedy vzniknout slovo Tischau. Avšak v obecní kronice zjišťujeme zajímavý fakt, a to uvedení zápisu z urbáře libčeveského, kde k roku 1638 upozorněno, aby Martin Lsindler z Malého Egista (Újezdečka) má dáti peněžní dávku Vorsille do Mstissova.1
Osobně bych se tedy klaněl k myšlence o založení bílinským kastelánem, hmotný důkaz pro to však zatím není a bez seriozního archeologického průzkumu ani nebude. V seznamu archeologických průzkumů však Mstišov zanesen je, ale bez významnějšího nálezu.2 Pokud průzkum skutečně proběhl, nebylo nalezeno nic, co by přineslo jednoznačný závěr.
Písemné zmínky nacházíme až v mladší době. Zřejmě ta první pochází z roku 1487, kdy je Mstišov uveden jako součást majetku města Krupky, kde setrvala až do 16. století, kdy byla připojena k teplickému panství.3 Poté nacházíme Mstišov v již zmíněném urbáři libčeveském. Možná první topografická zmínka přichází s majestátním dílem Jaroslava Schallera, Topographie des Königsreichs Böhmen, konkrétně s dílem č. 5 - Leitmeritzen kreis. Mstišov (Tischau, Tieschau) je zde popisován jako místo o 30. popisných číslech, s krásnou kaplí sv. Eustacha, ležící deset minut od loveckého zámečku Doppleburg, Dvojhradí.4 Tímto se dostáváme ke dvou největším pamětihodnostem současného Mstišova.
Původcem obou památek, na první pohled tak rozdílných, je stejná osoba. František Karel Clary-Aldringen, majitel panství teplického. Mimo jiné také vášnivý lovec, který svou vášeň zvěčnil jak v loveckém zámečku s oborou (Duppelburg, dnes Dvojhradí), tak kapličce na náměstí (dnes náměstí Svobody) zasvěcené sv. Hubertu (zmiňován je ale, mimo jiné také v obrázku č.1, sv. Eustach). Jeho zasvěcení je otázkou. Podle webového projektu Sakralnipamatky.cz se památkáři NPÚ shodují, že jelikož osoba ve střední nice nemá biskupský plášť, neměla by být spojována s osobou sv. Huberta, ale s osobou sv. Eustacha.5 Zde snad jedna menší odbočka, abychom se mohli blíže senámit s oběma světci.
Sv. Hubert
Svatý Hubert žil na přelomu 7. a 8. století n.l. v Akvitánii. Pro svůj významný šlechtický status mohl být oženěn s Floribannou, dcerou franského krále Dagoberta (III.), kterou ale podle všeho miloval. Když však skonala při Velkém pátku na komplikace při porodu syna. Hubert poté odešel do lesů popustit uzdé svá vášni - lovu. Při něm ale spatřil velkého jelena, který měl mezi parohami kříž. Huberta oslovil neznámý hlas, kerý ho varoval před peklem. Jeho ochráncem se poté stal Lambert, biskup Maachtritský. Ten byl zavražděn ale na jeho pozici byl dosazen právě Hubert, jeho nejpilnější žák.
Svou kariéru věnoval christianizaci v oblasti dnešních Arden a proto se Hubertu říká také ,,apoštol Arden". Zemřel na následky úrazu při lovu ryb, který si neodpustil ani jako významný církevní činitel. Je patronem lovu, lučištníků, oblasti Arden, biskupství v Lutychu, soustružníků, kožešníků, lovců kožešin, matematiků. Poznáme ho podle jednak parohů s křížem uprostřed (podobně jako sv. Eustach (k němu níže), ale také podle biskupských atributů - berla či plášť - knihy, krucifixu. Často je zpodobňován jako lovec.6
Sv. Eustach
Zdrojem informací je portál Wikipedia.org! Eustach (Římský) byl legionář, který na počátku 2. století n.l. porušil vojenské zákony tím, že se veřejně přihlašoval k nově vznikající církvy - ke křesťanství. Za to byl za vlády císaře Hadriána upálen (nebo také uvařen) za živa. Patronem lovců se stal kvůli svému zážitku, kdy viděl jelena, mezi jehož parohami zářil kříž. Svůj svátek slaví 20. září ale pro nedostatek údajů o jeho životě a možné nepravděpodobnosti jeho existence byl katolickou církví vyškrtnut ze seznamu světců.
Poznáme ho podobně jako sv. Huberta podle loveckých atributů. Pouze není oděv do biskupského šatu a nemá tedy ani biskupskou berlu.7
Vraťme se ale k vývoji obce a zmínkách o ní. Díky edicím pramenů především osobní povahy, které zpřístupňují a umožňují pohled do života obyčejných lidí. V posledních letech takových edic přibývá a v současné době tou nejčerstvější je dílo Jana Kiliána, Paměti krupského měšťana Michela Stüelera, které má však tak velký okruh zájmů, že je to až s podivem. Právě v těchto pamětech vztahujících se k období třicetileté války se nachází dvě velmi zajímavé zmínky o Mstišovu. Nejprve ta první z roku 1632 vypráví o v celku běžné situaci, kdy ,,mi byl od Kinského fořtmistra, tedy Melchera Laugmanna poslán dopis ohledně altenberské mýtiny, abychom tam jeho pánovi, Kinskému, poskytli čihadlo a dovolili mu vysekat okolo něho trochu dřeva. A 23. července jsem ráno v 5 hodin vyšel společně s bergmistrem Valtenem Hüebelem, hajným Michelem Mendem a horním přísežným Mathesem Formanem. Počkali jsme na sebe u aschenbrierovské louky na dubské cestě. Brzy všichni přišli, totiž fořtmistr Mälcher Laugman, písař Tobias Podenstein,, hajný Martin Walther, rychtář ze Mstišova , totiž Mathes Rudolf, Adam Vetter a Michel Partholt z Trnovan.8
1 Kronika obce Mstišova, s. 3.
2 http://twist.up.npu.cz/ost/archeologie/ISAD/free/info.php?ID=02-32-07/1
3 Kronika obce Mstišova, s. 3.
4 Jaroslaus SCHALLER, Topographie des Königsreichs Böhmen. Teil 5 - Leitmeritzen kreis, Prag und Wien 1787, s. 108.
5 http://www.sakralnipamatky.cz/12-kaple-sv-huberta-mstisov.html
6 http://www.abcsvatych.com/mesice/a11/listopad3.htm
7 http://cs.wikipedia.org/wiki/Eustach_%C5%98%C3%ADmsk%C3%BD
8 Paměti krupského měšťana Michela Stüelera (1629 - 1649), ed. Jan KILIÁN, Teplice 2012, fol. 80, s. 199.
2024 ©