Valdštejnský hraběcí hospital v Duchcově

Nadcházející článek je výběrem z mé rozsáhlejší nepublikované práce v rámci ročníkové práce Valdštejnský hraběcí hospital v Duchcově z roku 2012. Narozdíl od ní neobsahuje článek popis stavebního vývoje zámku v Duchcově, který je pro článek příliš obsáhlý. Zaměřím se zde spíše na stavbu, ale především na konečnou fázy života vrcholné barokní stavby.

Město Duchcov leží na úpatí Krušných hor v nadmořské výšce 850m.n.m. První zmínka o něm je z let 1240, zmiňován je ale jako Toczkaw. Podle archeologických průzkumů z let 1987 leží současný zámek na základech tvrze a  trhové vsi Hrabišína, patřící stejnojmennému rodu. Románská tvrz, později renesanční a poté barokní stavba několikrát změnila majitele. Přesto to vždy byl významný rod, jako byli Sulevicové, Lobkovicové a naposledy Valdštejnové, kteří město zakoupili ještě před koncem třicetileté války, roku 1642. Válka zanechala na obci těžké šrámy v podobě několika desítek vybydlených či vypálených domů. Za částečnou opravu se zasloužil možná nejvýznamnější majitel panství - Jan Bedřich z Valdštejna (1644 - 1694). Svou církevní kariéru završil nejvyšším možným úřadem v království Českém. Roku 1675 se totiž stal arcibiskupem pražským (16.) a 31. velmistrem křížovníků s červenou hvězdou. 

Stejně jako jejich předchůdci, Lobkovicové, měli i Valdštejnové na srdci sociální politiku svých poddaných. Již Jiří Popel z Lobkovic nechal vybudovat první špitál, stojící za Teplickou branou, u panského rybníku a rybníku Barbora, kde stojí i kaple sv. Barbory. Do roku 1702 je zde též doložen hřbitov. Tento špitál je doložen již k roku 1574. Druhý a všeobecně známnější byl vybudován mezi lety 1716 - 1728 přímo v zámecké zahradě. Hlavním architektem špitálu se stal Octavio Broggio, významný to český architekt pracující především pro rod Vadlštejnů. Mimo jiné se podílel na barokní výstavbě Litoměřic, cisterciácký klášter v Oseku je ale také jeho dílo. Uvažuje se ale také o účasti Františka M. Kaňky, který se už ale na stavbě zámku podílel, stejně jako O. Broggio. Každopádně se architekt inspiroval, pokud se vysloveně nedržel, plánů, vytvořených ještě autorem barokní přestavby zámku, architekta J.B. Matheye. Jako důvod stavby je uváděna pohnutka Jana Josefa z Valdštejna roku 1710, při které slibuje do deseti let postavit špitál v Duchcově nebo v Horním Litvínově, ke slávě Boží, Naší Milé Paní, pod patrociniem sv. Josefa, sv. Jana Křitele, sv. Jana Evangelisty, sv. Jana Napomuckého, jakož i sv. Anny, sv. Barbory, sv. Antonína Paduánského, sv. Václava, sv. Judy Tadeáše, sv. Jáchyma a sv. Martina.¹

Práce na valdštejnském hraběcím špitálu začali roku 1716. V tu dobu v českých zemích stále ještě vládl jeden z posledních univerzálních stylů, a to baroko. Typická tedy byla především rozsáhlost staveb. Také velmi impozantní výzdoba objektů bere dech ještě dnešním návštěvníkům těchto staveb (vzpomeňme na stavby jako např. Valdštejnský palác v Praze).  Hospital v Duchcově po svém dokončení pojmul na 36 chovanců (12 mužů, 12 žen a 12 sirotků). K tomu náležela také lékárna, byty oštřovatelek a byt lékaře. Kolem celé stavby bylo možné na zdech nalézt sochy, plastiky a rodové erby od umělce nad všechny povolaného - Matyáše Bernarda Brauna, jehož práce můžeme vidět na Karlově mostě v Praze, ale také na Šporkovském hospitalu na Kuksu. I v Duchcově se nacházely sochy ctností (od Brauna), konkrétně to byla Víra, Naděje, Mateřství a Trpělivost. Soupis dochovaných soch pořídil při rekonstrukci hospitalu v 50. letech Jaroslav Böswart z Prahy-Břevnova, pozvaný jako umělecko-průmyslový poradce a restaurátor.  

Interiér hospitalu tvořili stejní umělci jako exteriér. Kromě dnes asi nejznámnější součásti hospitalu. V kupolli centrální kaple totiž malíř a freskař Václav Vavřinec Reiner vytvořil fresku Nejsvětější Trojice. Kaple jinak byla velmi střídmá, kromě oltáře několik bust světců. 

Další osudy hraběcího hospitalu nám popisuje až dokument z fondu hospitalu, umístěném v Duchcovském městském archivu. Pokud bychom chtěli shrnout celou správu, můžeme jí odcitovat větou prostě není k obývání.² Objekt až do odchodu Valdštejnů z Duchcova roku 1920 fungoval jako útočiště pro potřebné. Poté byl ale nechán napospas všem možným živlům - ať už přírodním nebo těm lidským. Za největšího vyníka byli označeni (jistě ale pouze tendenčně, psal se rok 1948) němečtí obyvatelé objektu. Pod podmínkou, že celou opravu bude kontrolovat Státní památkový úřad, byla městu udělena dotace 500 tisíc Kčs. Čistě pro stavbu zabezpečovacích prací - tzn. především oprava střechy. Peníze byly vynaloženy také na restauraci zbylých soch mistrů Brokofa a Brauna. První etapa rekonstrukce se měla stihnout do konce roku 1950. Neustálý problém byl ale v praktickém proplácení částek. Především komunikace s Ministerstvem školství, věd a umění vázla a platby se protahovaly. 

¹Jiří WOLF, Duchcovská společnost v době barokní, in.: Zprávy a studie Regionální muzea v Teplicích, ed.: Eva KLÁŠTERKOVÁ, Teplice 2008, s. 107 - 128.

²Archiv města Duchcov. Udržování hospitalu, 19. 11. 1948, fond Zbouraný špitál, kaple sv. Barbory, sign. S-XXXI, s. 1.