Velká Morava na počátku svých dějin

Velká Morava se dá vnímat jako první státní útvar na našem území. Její název je s největší pravděpodobností odvozen od názvu „vzdálená Morava“. Toto označení použil byzantský císař Konstantinos Porfyrogennetos (913-959) ve své práci „O správě říše“. V tomto díle se mimo jiné také zmiňuje o legendárních Třech prutech Svatoplukových. Název „vzdálená Morava“ užil proto, že na sever od Byzancie byla i Morava srbská, kterou nazval „bližší“.

Prvním knížetem Velké Moravy byl bezesporu kníže Mojmír I. Právě on je první člen dynastie Mojmírovců, kam patřili jak pozdější knížata Velké Moravy, jako např. Rostislav (846 – 870), tak i ne zcela potvrzení členové, jako např. kněz Učen, který má být (a je to velmi pravděpodobné) biskup Gorazda (? - 927). Právě on měl údajně na hradě Budeč vyučovat sv. Václava latinu.

O knížeti Mojmírovi není příliš známo. První zmínka o něm je kolem roku 830 jako už o panovníkovi VM. Právě za jeho vlády (trvala zhruba 15 let) se Velká Morava rozšířila z původní oblasti dnešní jižní Moravy až na dnešní Slovensko, jižní Polsko, postoupila i do Čech (v tu dobu byly Čechy podřízeny Moravě) a na území mezi Dunajem a Tisou.

Velká Morava byla za celou svou dobu existence místem, kam byly posílány církevní misie. Nejčastěji byly tyto misie vysílány z Bavorského Pasova. Moravská šlechta podporovala misie podporovala. Přikláněla se ke svým Franckým vzorům.

Nejvíce ovlivnil víru svých poddaných kníže Rostislav, když vyslal poselstvo k byzantskému císaři Michalovi III. Císař vyslal na Moravu dva Soluňské bratry – Konstantina Filosofa (později byl jmenován biskupem se jménem Cyril) a Metodějem. Metoděj si svým počínáním na Moravě vysloužil od Říma založení moravského biskupství pod jeho vedením. Největším „vítězstvím“ byla bula Industriae tuae. Právě ona zajišťovala nezávislé postavení Velké Moravy ve Svaté říši římské.

I přes silnou vládu Rastislava a Svatopluka byla Velká Morava na začátku 9. století odsouzena k zániku. Tento státní útvar byl vždy závislý na síle svého panovníka. Smrtí nejmocnějšího knížete Moravy – Svatopluka (mimo jiné získal pod svou vládu i Čechy) se jeho říše začala pomalu rozpadat. Čechy se opět osamostatnily (opět vládla domácí Přemyslovská šlechta – konkrétně Spytihněv I.), Morava byla stále častěji pod tlakem Maďarů. S tímto faktorem i přichází fakt, že obyvatelstvo se vracelo zpět k pohanství. Poslední kníže Velké Moravy Mojmír II. se pokoušel celý vývoj zvrátit a žádal o pomoc jak u papežské kurie, tak i u východofrancké říse. Fakt, že ani jedna Mojmírova prosba nebyla vyslyšena výrazně napamohl k těžkým porážkám Moravského vojska.

Velká Morava jako říše zanikla i se svou církevní organizací. Oproti dnešnímu jižnímu Slovensku, které bylo Maďary zcela ovládnuto, se Morava vrátila ke své předstátní podobě. Později byla připojena k Českému království a je do dnes jednou ze tří historických zemí České republiky.

Autor: Lukáš Sláma

Použitá literatura:

Vaníček, V., Hlava III. Velká Morava a Cyrilometodějská misie, in. Dějiny zemí Koruny české I., Praha, 2003, 27-32

Použit rodokmen rodu Mojmírovců: http://www.moraviamagna.cz/rodokmeny/r_1mojm.htm

Seznam byzantských císařů: http://www.znojemskarotunda.com/sbyzcis1.htm