Představení Noc na
Karlštejně – Most, 20.12.2011
Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že má třída navštíví
divadlo v Mostě a bude svědky představení historické hry Jaroslava Vrchlického
Noc na Karlštejně, začal jsem se těšit na další silný kulturní zážitek. Do
divadla v Mostě chodím zhruba 3 .– 4. za rok, tedy mám určité zkušenosti s
hraním a výpravou právě tohoto divadla. Byl jsem např. Na představení My
fare Lady nebo Vražedné dědictví. Obě představení jsem nemohl než chválit. O
Noci na Karlštejně mám ovšem trochu jiný názor a snad i pár výtek.
Celé představení se neslo při písních ze slavného
stejnojmenného flmového muzikálu režírovaný panem Podskalským, a kde herecky
excelovali herci jako Karel Höger, Jana Brejchová nebo Vlastimil Brodský. Hudba
i texty písní byly převzaty také z tohoto filmu, resp. z díla Karla Svobody. V
podání mosteckého divadla byly role rozděleny takto:
- Karel IV. - Miroslav Večerka,
- Eliška
- Veronika Valešová,
- Arnošt z Pardubic - František Nedbal,
- Ješek z Vartemberka - Stanislav Oubram,
- Petr - Otto Liška,
- Štěpán II. - Miroslkav Středa,
- paní Otka - Regina Razovová,
- Pešek - Lukáš Rous,
- Alena - Karolína Herzinová,
- Dětřich - Bohuslav Patzelt
Představení začíná projekcí krajiny s majestátním hradem
Karlštejn, ve které jakoby jede povoz (ten byl na jevišti fyzicky). Pokud jsem
slyšel dobře, tak plno řad předemnou, za mnou i vedle mě, nebyla ato scéna plně
pochopena. Ikdy byla pro další vývoj hry nepostradatelná, neboť v povozu byla
ukryta královna Eliška s paní Otkou. Příjíždá na hrad, kde se očekává příjezd
pana Petra. Autoři chtěli zřejmě zachytiti přirozený ,,frmol“ na hradě. Tím se
pomalu dostávám k popisu scény.
Scéna během celého představení byla neměnná. Hrad,
podhradí, hradby, věže i komnaty byly v podstatě identické. Využívalo se pouze
různých náhledů díky otáčivému jevišti.
Po svém příjezdu se pan Petr svěřuje svému starému příteli
Štěpánovy. Tvrdí, že když se blížil k hradu, viděl k němu směřovat ženu. To
však nemohlo být k věření, protože ženy na Karlštejn nepatří, jak ustanovali
císař Karel IV. Vystupování obou ,,milovníků žen“ se mi zdálo až chlípné.
Nevzpomínám si, že by v originálu (v knize) takto vystupovali. Řekl bych, že si
měl autor této verze vzít spíše vzor od filmové verze, kde tyto role hrají,
podle mě, romanticky (a člověk jim to věří) pánové Miloš Kopecký a Waldemar
Matuška. Na scénu přichází jedna z nejznámějších písní muzikálu – Asi do věží
zpívaná oběma pány, kteří při mém názoru neměli hlasové dispozice k tomu, aby
aspoň napodobili dokonalý zpěv Waldemara Matušky. Zdálo e mito pomalu až týrání
této písně.
Další známou písní byla Lásko má já stůňu, v originále
zpívaná Helenou Vondráčkovou. Opět se mi zdálo, že s touto písničkou královna
Eliška zápasí jak může.
Snad jedinou pro mě světlou stránkou bylo vystupování
arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Jak herec, tak jeho hra, byla velmi věrná hraní
pana Karla Högera. Hrál důstojného pána, což se Františku Nedbalovi povedlo a
myslím si, že lidé mu jeho hru věřili. Já osobně určitě ano.
Představení mělo kromě, podle mě, nešťastného výběru
herců/zpěváků i trochu poupravenou dějovou linii. Tím chci říct, že děj nebyl
podle filmového zpracování ale podle knihy. Ale kniha je trochu jiná, než film.
Tedy vzniká tak dojem, že NĚCO chybí. Ovšem já si myslím, že z děje
nechybělo nic podstatného.
Příběh končí samozřejmě dobře. Eliška, převlečená za páže,
které má obsluhovat císaře Karla IV. v jeho soukromých komnatách, je
českým králem odhalena, arcibiskup Arnošt z Pardubic vše králi vysvětlí a
nastalou situaci vyřeší tajným odchodem Elišky z hradu a jejím ,,náhodným“
zablouděním zpět na Karlštejn. Vysvětlí, že se ztratila paní Otce, se kterou
byli na projížďce a mířili na Eliščin hrad Karlík. Opona padá, publikum tleská.
Snad z přesvědčení, snad z donucení.
Jak jsem již psal výše, do divadla v Mostě chodím
velmi rád. Herci vždy prokázali obrovskou profesionalitu a um. Scénář vždy dané
osobě sedl. Ovšem u představení Noc na Karlštejně ze dne 20. 12. 2011 tento
pocit ztrácím. Nemyslím si, že by to bylo špatně zahrané, ale někdy se mi zdáli
jednotlivé obrazy až přehrávané. Zejména v osobě Miroslava Středy. Jsem toho názoru, že někdy je méně více.
2024 ©